Sebehodnota

Sebe-hodnota, stejně jako dva další pojmy, má široký obraz. Část odpovědí leží v dětství, část v dospívání a další část v naší dospělosti, která s dětstvím a dospíváním souvisí. Tak nejprve dětství.

Dětství není jedna etapa, i když tomu tak říkáme - "to dětství". Ve skutečnosti v dětství procházíme několika důležitými obdobími, lekcemi, na jejichž konci o sobě a světě kolem něco "víme", něco se naučíme a v naší psychice to nechá svou nesmazatelnou stopu. V každé této části se náš sebeobraz a obraz světa může posílit nebo naopak. To má velký dopad na něco, co se nazývá v dospělosti sebe-hodnota. Při komplikovaném porodu nebo jste-li "nechtěné dítě" je hned první informace, kterou dostanete o sobě a světě velmi negativní. Cítíte to, i když nemáte slova a slovům dospělých nerozumíte. Když máte později impulsy spojené s vaší primární potřebou jíst, pít, být v láskyplné přítomnosti dospělého a nikdo tam pro vás není, pak dostáváte opět důležitou zprávu do své psychiky. O sobě a světě. V opačném případě je vyživováno nejen vaše tělo, ale i vaše psychika. Bohužel, to většina lidí neví. A později, když už vnímáme a rozumíme? Vzpomínáte na výčitky a výtky vašich rodičů nebo jiných autorit kolem vás? Co to s vámi udělalo? Jak s tím vaše malá duše naložila? Jak si to vysvětlila? Téměř všechny děti tato slova otáčejí proti sobě - nejsem dost dobrý / á. A to se zapíše tučným písmem do naší psychiky. V případě opačném se samozřejmě naše sebe-hodnota a sebe-důvěra posiluje. Je to taková citlivá rodičovská chemie - podpořit kdy je třeba a dát výzvu tam, kam patří.

Pak přijde dospívání. Všichni dospívající hledají svůj obraz mezi vrstevníky, v jejich odezvě. Hodnoty našich vrstevníků a nás samých v té době, jsou velmi jednoduché, ale ne zdaleka všichni je splňujeme. "Jsem dost chlap, jak jsem viděn dívkami?" nebo "Jsem dost hezká, zajímavá, atraktivní?" může být jedna z důležitých otázek, které si klademe v té době. A na odezvě okolí opravdu záleží! A je-li negativní nebo je-li náš vnitřní soudce příliš odsuzující (to souvisí právě například s dětstvím), pak je náš vnitřní pocit sebe-hodnoty vystavován těžkým zkouškám.

No a pak přijde dospělost. Dětství nic moc, dospívání 3- a teď máte vykročit plní odhodlání a s jasnou sebe-hodnotou do světa dospělých? Jedna věc je si věci dokázat spočítat (kolik si například mám říci v práci za plat) a druhá věc je pocit uvnitř.

Ale možná vám pomůže malinko se zastavit a podívat se zpět:

• Jakými hodnotami žili vaši rodiče a čím doopravdy byly poháněny jejich kritické hlasy?
• A co první autority? Paní učitelka, trenér, starší sourozenec?
• Jakými hodnotami žijeme, když je nám "-náct" a jak moc velkou hodnotu mají ve světě dospělého muže / ženy?
• Jakými hodnotami žijí vaši dnešní soudci? A jak moc to souvisí s tím, jací doopravdy jste?

Vnitřního kritika / soudce máme všichni. Je to takový ten hlas, co říká "Nedáš! Neumíš! Nejsi dost ..!", ale to jsou jen ozvěny z dob minulých. Jak je to doopravdy? Co už jsi všechno dokázal/a? Jak jsi se dostal tam, kde jsi dnes? Kolik ses toho musel/a naučit nebo překonat? A ti, co tě kdysi kritizovali - opravdu byli tak dobří? Dosáhli toho tolik? S čím tě porovnávali a s čím se dnes porovnáváš ty?

Tak držím palce s odpověďmi a zkuste na otázky odpovídat srdcem 😊

S láskou, Martin