Oddělovat neoddělitelné

Začínáme mít problém s vodou. Když sleduji co vše s tím souvisí - oteplování, změna krajiny, která není schopná zadržet vodu, velké zemědělské plochy, ozón, fosilní paliva .... tak si myslím, že nedostatek vody je jedním obrazem toho, jak dnes rozhodujeme, jak se díváme na svět.. Zdá se, že jsme v mnoha dílčích rozhodnutích způsobili něco, co dohromady dává mizerný výsledek. Pro nás, pro planetu, pro život na ní. Rozdělili jsme si svět a sebe na části, o kterých ale nelze rozhdovat v oddělenosti.

I uvnitř nás jsme začali dělat dílčí rozhodnutí, jít jen jednou cestou. Vše musí být racionální a ekonomické. Druhá část jakoby nebyla naše, jakoby levá a pravá polovina mozku nebyly součástí jednoho celku, jakoby pocity neměly doprovázet naše rozhodnutí, jakoby současnost a minulost a budoucnost nesouvisely, jakoby člověk sestával tady z ledvin, tady z jater, tady ze střev a to vše bylo oddělené, jakoby ......

Cesta, kterou jsme se vydali je cesta racionální, bez citu a hloubky, která je ale velmi účelná, ekonomická. Levá hemisféra našeho mozku to vše báječně vymyslela, ale pravá musí být mrtvá. Zabíjíme tisíce zvířat denně, abychom je jedli. Ta tisíce zvířat procházejí něčím, co sníme i s tím masem, ale tváříme se, že to není. Děs v očích zvířat, které jsou zabíjeny na obřích jatkách ukazuje kolik šílenství se jim vyplavuje do krve během toho procesu a to šílenství jíme. Ale tváříme se, že nic takového není. Potřebujeme "vyrobit" a prodat více masa. (i slova jsme si upravili, abychom nemuseli cítit - vyrábíme maso nebo ho zpracováváme). Vidíme hmotu, ale nevidíme, že je živá, protože to by nás přinutilo cítit. Obrovská pole řepky jsou ekonomicky výhodná, ale co nasypeme do půdy, aby řepka vyrostla nás nezajímá. Je potřeba mít větší zisk než byl loni a za rok zase větší. Oddělili jsme úspěch od cesty. Oddělili jsme cíle od cest k nim. Kolik toho platíme za to, co nazýváme pokrok? To by často nebylo příjemné si přiznat. Činy jsme oddělily od následků, stačí mít ekonomické zdůvodnění. Člověku léčíme ledviny bez ohledu na to v čem žije, jak žije a jaký je stav zbytku jeho těla. Není to důležité, na ledviny jsou přece "tyto prášky" a když nezaberou dáme jiné. Do čela našich zemí postavíme lidi, kteří oddělili svoje zájmy od zájmů celku. Čtyři roky na ně nadáváme a pak zvolím jiné, na které nadáváme další čtyři. Ale co jsou ty titěrné 4 roky oproti osudu generací, kterým předáme dědictví těch čtyřech let? Titěrné 4 roky, oproti tomu opravdu důležitému, co nelze od těch čtyřech roků oddělit Na jakých základech stavíme? Co učíme naše děti? Jaké hodnoty žijeme a co s námi, lidmi, dělají?

Copak takhle funguje cokoli kolem nás? Vše kolem nás je spojené. Když nebude hmyz, nebudou mít ptáci co žrát, nebude mít co kypřit půdu, vyhynou malí hlodavci, kteří jsou potravou pro malé savce, ti pak ............ prostě život zanikne, když se oddělí věci, které jsou spojené. Máme všechno seřazené, rozškatulkované a aby se nám to vešlo do kapsy, tak to máme na malých displejích. Ale tam se nevejdou souvislosti, svět je vetší než pár palců úhlopříčky našich nejmodernějších přátel, kterým věříme všechno - kolik jsme ušli kilometrů, kolik jsme snědli kalorií nebo jaké je právě počasí. Naše malé přístroje nás oddělily od nás samých a od světa kolem. Oni už určují jak se cítíme a v nich se dozvíme něco o světě. Ale o jakém? O tom, který se nám do nich vejde. A to není mnoho. Náš horizont se smrskává na jejich velikost.

Nemáme problém s vodou. Máme problém sami se sebou, odtrhli jsme se od světa takového, jaký je a tak máme problémy, například s vodou. Představitel nejsilnější ekonomiky světa a největší mocnosti tvrdí, že globální oteplování je hoax. Bodeť by to netvrdil, vždyť čísla vypadají dobře a jsou tady důležitější priority - jak si rozdělit svět, například.