Dej mi 700 let

"Nikdo nemá 700 let. Nikdo ti nedá 700 let"

" Už jsem je dostal, nedá se to zastavit."

"Jak to, o čem to mluvíš. Ty nemáš 700 let. Nikdo nemá."

"Už je pozdě."

"Pozdě na co?"

"Pozdě na to, to zastavit."

"CO zastavit?"

"Mě." mluvil klidně, bez emocí, jen se malinko usmíval.

"Co to říkáš?"

"Už jsem to zasel. Mluvil jsem z mnoha lidmi, někteří už pochopili, jiní ne. Dal jsem světu syny a oni dali světu své syny a dcery. Už se to nedá zastavit!"

"O čem to mluvíš?"

"O novém světě, zrodí se za 700 let."

"Jak můžeš vědět, co bude za 700let."

"Protože tak fungují všechny věci. Stačí semínko, podmínky a jednou bude strom. Je to řád věcí, který jsem teď využil. Ve svůj prospěch. Pro svůj záměr."

"Jak to můžeš takhle říct? Ty chceš změnit svět? Kdo jsi? Ty opovážlivý!"

"Nejsem nikdo a z nicoty vznikl svět. Nejsme nic, a to nic dalo zárodek k zrození. Když dojdeš do nic, do prázdnoty, do světa bez tvarů a beze jmen, a to všechno jsem já, tak jsi na začátku cesty, Jsem nic a nikdo, a proto mohu dát vzniknout novému. Někdo nemůže. Už má tvar, má jméno, myslí a směřuje a usiluje. Ale tak nic nemůže vzniknout, tak se věci jen opakují. Nikdo z ničeho může stvořit nové."

"Jak se opovažuješ! Kdo si myslíš, že jsi?!"

"Vždyť to říkám. Nikdo."