Co jsou konstelace

Rád bych tady něco vysvětli. Jsou zdá se určité představy o tom co jsou konstelace nebo co mají "dělat", které jsou z mé zkušenosti matoucí a zavádějící. Tak pár slov o tom.

• "Konstelace mi nedělají dobře" byla věta, kterou jsem slyšel od jedné účastnice mého semináře, kdysi dávno. Tu větu jsem pak slyšel ještě vícekrát i do lidí, kteří byli na konstelacích u někoho jiného. Je na to jednoduchá odpověď. Nejsou to konstelace, které těmto lidem nedělají dobře, ale setkání s vlastními pocity, setkání sama se sebou. O tom jsou, kromě jiného, konstelace - setkání s vlastními pocity. Jsme připraveni se s nimi potkat?
• "Konstelace mi nepomohly" je další hezká věta, kterou jsem už mnohokrát slyšel. Konstelace vám nepomohou. Jediný, kdo vám může pomoci jste vy sami. Přijít jednou za čas na konstelace nebo to "prostě zkusit, jestli tohle zabere" je k ničemu. Konstelace jsou dveře, do kterých musíte vstoupit, ale musíte být připraveni. Například se potkat s vlastními pocity. Konstelace za vás nic nevyřeší. Konstelace nejsou prášek, který spolknete a bude problém vyřešen. Nejsou o pochopení věcí, nejsou o logice, ani o vysvětlení.  Jsou o naší cestě k sobě samým.

•  Naše zdraví a naše tělo. Lidské tělo není a nemá být nemocné, je vyvážené a zdravé. Do té doby, než se rovnováha poruší. Cestou, kterou jdeme. Tou cestou jsou i naši rodiče, naši předci, události, které nás předcházely, ale i naše dětství. Tam všude se energie může roztříštit, dostat do slepého ramene, nezdravě nakumulovat nebo naopak odtékat. Konstelace vás umí spojit s energií, která sama o sobě uzdravuje - je to energie, kterou máme všichni k dispozici, jsou to naše kořeny. Je nutné být odhodlán a připraven je přijmout.
• Jsme energie, řekou života, vědomím. Nic víc, ale ani nic méně. Život jako takový je dokonalý, jen mi ho takový nepřijímáme. Máme pak pocit, že trpíme. Naše utrpení má kořeny v tom, že nevidíme obraz světa takový jaký je, ale pouze naše představy o něm. Naše mysl je zamlžena událostmi z minulosti, představami o budoucnosti, představami dobra a zla, viníky a obětmi, představou štěstí a neštěstí. Viníme sebe nebo druhé, události kolem nás nebo život sám. A tento proces je následován emocemi, které prožíváme. S partnerem, s dětmi, rodiči, šéfem, sousedem nebo sami se sebou. Konstelace nám ukazují obraz světa blíže k tomu jaký opravdu je - bez viníků a obětí, bez soudů dobra a zla, mimo naše zažité představy. Tím nás vystaví velké zkoušce - přijmout život takový jaký je, a to není jednoduché. Ale pokud jsme připraveni, konstelace nás spojí s našimi kořeny. S opravdovostí světa, s jeho úplností a celistvostí, do které patří všechny osudy, všechna rozhodnutí nás i těch, kteří nás předcházeli. Bez soudů, bez omezení. To nás posílí. 

 Život totiž nejde vyřešit, ten je dokonalý. Naše vnímání světa a sepětí s ním se porouchalo. Konstelace jdou za naší mysl, spojí nás se zdrojem, který leží mimo ní.